Recenze knihy – Vyměnit vodu květinám
Autor – Valérie Perrin
Po přečtení knížky Až rozkvete rozmarýn jsem si vybrala teda něco, co jsem nečekala. Bylo nebylo. Byla jedna správkyně hřbitova, jmenovala se Violette Dušičková. Už od nejútlejšího dětství to neměla jednoduché. A moc se toho nezměnilo ani v době, kdy dospěla a vdala se. Byla ale tvrdohlavá a milá, a to ji přineslo i řadu výhod, které jako správkyně potřebovala. Návštěvníci hřbitova si k ní chodili pro rady, ale i pro smích a přátelství. Jenže osud si nevybírá, a i Violette se musela poprat se zkouškou, kterou ne každý obstojí.
Nezapomeňte vyměnit vodu květinám
Před týdnem jsem navštívila oblíbenou akci Noc kostelů. Tentokrát jsem objevila místo Horní Police, kde zrekonstruovali místní poutní areál. U kostela ležel takový starý hřbitov. Sem tam se na hrobech zalesklo německé jméno, ale co mě nejvíce překvapilo, bylo 7 dětských hrobečků. Jako by to byla část, kterou chtěl někdo zvýraznit. Na některých už se nedalo zjistit, kdo to je, ale u jiných se dalo vyčíst ještě jména. Žádná spojitost s epidemií, nebo že by se jedno o příbuzné tu nebylo. Nicméně přesně toto místo mi připomnělo knížku Vyměnit vodu květinám.
Byl to neobyčejně silný příběh. Valérie je vyprávěčka, která se do toho pustila s obrovskou chutí i radostí. Čtenář se postupně noří do hlubšího a smutnějšího příběhu, který dokáže zaujmout i dojmout. Jde tu totiž o svědomí. Ten život někdy dokáže být tak strašně nespravedlivý a tvrdý, a věřím, že zrovna i Violette to budete cítit úplně stejně.
Nejdříve jsem měla problém se začíst. Ono ze začátku to bylo poněkud zmatečné, ale postupně jsem se dostávala do příběhu, který mě naprosto okouzlil. Violette je žena a hlavní postava, která život neměla jednoduchý, spíš velmi smutný. Před lety ji odešel manžel, a i ona má tajemství, kterým nechce nikoho zatěžovat. To vše se změní příchodem kriminalisty, který chce na místním hřbitově pochovat svoji maminku. Nejen, že Violette objeví neobyčejný příběh dvou zamilovaných lidí, ale i určitou spojitost se svým životem. Několik dějových linek se navzájem proplétají až do sebe i zapadnou.
Někdy bývá opravdu pozdě, a to na všechno. Na skutky, zabránit různým neštěstím… Někteří lidé mají svědomí jako skála, tvrdé. Nicméně poučení si z toho každý najde.
Co si o knížce myslím na závěr?
Rozhodně vám ten příběh i dějová linka zůstanou v mysli strašně dlouho. Je to i tím, že se příběh odehrává na hřbitově a taková místa jsou vždycky tajemná, záhadná. Přála bych Violette lepší život, a snad ho i dostane, protože si ho rozhodně zaslouží. Možná by knížce slušelo o pár kapitol méně, ale to je čistě na názoru. Já byla spokojená a těším se na další knížky od autorky.
Knížku jsem četla, jako eknihu, ale vy si ji můžete koupit na stránkách nakladatelství JOTA.
A co si přečíst příště? Podívejte se na recenze knih Není-li to nemožné, anebo Úsměv Cateriny.