Recenze knihy – Sudety: Ztracený ráj
Když se řekne slovo Sudety, člověku se hned vybaví tragický osud lidí, kteří spolu žili, pracovali, ženili se, ale i umírali. Chtíč a nepochopení se v těchto oblastech odráží přímo zoufale. To že vznikla sbírka povídek od našich nejznámějších spisovatelů jen podtrhuje smutný fakt – na Sudety se zapomnělo.
Tragický osud, který bolel snad každého
Němci a Češi. Ta otázka ohledně Sudet se bude pokládat už asi navždy. Koneckonců, já z tohohle kraje také pocházím. Jsem velkým patriotem Českolipska a historie této oblasti je také velmi smutná. Ale o naději, která svitla celkem nedávno se vám zmíním později.
Kniha obsahuje 10 povídek o nejznámějších a nejslavnějších českých autorů. Upřímně nedokážu říct, která se mi líbila nejvíc. Kdo mě ale překvapil byl například Michal Vrba, který napsal povídku o dušením onemocnění, obrovské lásce a stěhování z místa, které měla hlavní postava přímo zapsané ve své krvi.
Petra Klabouchová se zaměřila na nepochopení, nespravedlivost války, ale i neodpuštění, a to jak sám sobě, tak nepříteli. A samozřejmě Katka Tučková, která odhalila následky odsunu v příběhu, který zasáhne snad každého. Další tragický osud byl napsán. Jaromír 99 k tomuto dílu pak namaloval moc krásné ilustrace, plné modré barvy. Byla to dobrá volba, černá by totiž až příliš upozorňovala už tak na komplikované téma.
Osobně jsem se bála toho, že zlí budou Češi, a dobří Němci. Nemusíte mít strach. Autoři nešetří ani jednu stranu mince. Sváry tu bohužel byli vždy, až jednoho dne vybublali. Druhá světová válka byla jen posledním hřebíčkem do rakve. A tu rakev jsme my Češi snažili zahrabat hodně hluboko, leč díky špatnému svědomí čas od času ji někdo vyhrabe, ať už aby nám připomněl Benešovy dekrety, tak krvavé vraždy, které jsme vykonali. Ale Němci během války nebyli jiní. Můj děda musel v roce 1938 odejít z Kořenova, byl totiž Čechem, a tuto křivdu si nesl dokonce života.
Co si myslím na závěr?
Tragický osud Sudet byl naplněn, a já musím říct, že by si tato sbírka zasloužila literární cenu. Některé povídky jsou více povedené, jiné méně. I tak rozhodně stojí za vaši pozornost. Nakladavatelství HOST vydalo něco, co ve mně bude rezonovat ještě hodně dlouho. Budu totiž přemýšlet i nad možnou budoucností míst, které já osobně znám. Je to totiž sotva rok, co do Českolipského vlastivědného muzea byly předány písemnosti od Němců, co tu kdysi žili. Je to akt smíření.
Nic se už nemá připomínat, ani přehánět, přesto tragický osud Sudet zůstává. Jen se s tím vším smířit, a pracovat na lepším zítřku. Já se totiž strašně těším, až muzeum objeví nějaký kulinářský recept a taková například Mimoň bude mít jídlo, které bude lákat. Protože, co Sudetům chybí, je pozornost. A sbírka povídek Sudety: ztracený ráj ji přináší. DĚKUJI VÁM, AUTOŘI.
A jaké recenze si přečíst? Třeba vás zaujme Čas vos, anebo 5 důvodů, proč si přečíst knihu Úlice.