Autor – Hana Lasicová
Anka z Banské Štiavnice byla nemanželským dítkem jedné služebné, vypráví příběh o svém životě. Jako dvanáctiletou ji odvezli do Vídně, daleko od mamičky, aby pracovala jako služka v jednom domě u vysoce postavené rodiny. Ze začátku tu nachází otrockou práci bez chvilky volna, ale postupně si vybuduje vztah s místním personálem, tak i s bohatou rodinou. Najde Anka ale štěstí?
Co to znamená být služka?
Když jsem viděla film Služka, tak jsem si říkala tohle si musím přečíst. Stalo se. Ještě nikdy jsem nečetla žádnou knížku od Hany Lasicové, proto i tohle pro mě bylo překvapení. Možná si říkáte, že čtete červenou knihovnu, kdy služka se zamiluje do pána, a on si ji vezme.
To vás bohužel zklamu. Je to spíš sonda do poměrů v tehdejší společnosti, kdy to nejhorší, co se může stát je otěhotnění za svobodna. No dneska by se naše prababičky divily.
Žij pro druhé. Na sebe mysli, až jako poslední.
Sonda života v jiné době
Ta sonda je totiž velmi smutná a nutí k zamyšlení. Jakou zodpovědnost má matka? Anka totiž celičký život byla vychovávána, aby pracovala a žila pro druhé, nikdy ne pro sebe. „Ty jsi až na posledním místě!“ Svůj „hřích,“ který způsobili její rodiče si musí odčinit nevinné dítě.
V tomhle je ta knížka strašně nespravedlivá. To že to nebohé děvčátko, které za nic nemohlo skončilo, co nejdál od své mamičky, je jen smutným svědkem oné doby. Co nechtěli, toho se chtěli co nejdříve zbavit. Anku tahle skutečnost „bez lásky“ poznamenala do konce života. Nikdy se nevdala, a ještě se starala o „malou slečnu“ z rodiny. Byla totiž také až moc jiná…
Přečtěte si 11 kapitol, kdy ta první začíná v roce 1986 a to tichým vyprávěním staré Anky, která už čeká na smrt. To že je sama a nikdo se o ní nepostará je jen smutným důsledkem, i poznamenáním. Příběh je vyprávěn v ich-formě, a tím že to vypráví vlastně „neviditelná“ stará žena je pro čtenáře velmi intenzivní. Na druhou stranu vás asi zklamu, ten film byl lepší.
Tady je to opravdu spíše sonda do vnitřního světa osamělé ženy. Nicméně při čtení si uděláte moc hezký obrázek, jak naši předci pracovali, žili a byli vychováváni. Proto jsem i ráda, že jsem si knihu přečetla.
Až si přečtete tuto knížku, podívejte se místo do Vídně do Itálie. Místo na světě je pro vás to pravé.