Recenze knihy – Čas vos
Autor – Alena Mornštajnová
O rodinných traumatech, které nikdy nespí, a vždy se objeví. Bára a Ptáčník. To jsou dvě hlavní postavy letošní knižní novinky Čas vos od Aleny Mornštajnové. Bára je knihovnice, která se právě přestěhovala, její pravý záměr, proč se nastěhovala sem, je ale úplně jiný. Ptáčník je mužem, který má rád hlavně svobodu a osamění. V čem jsou si oba tak podobní? A co je tíží?
Čtivý příběh, který zabolí
Knížky od paní Mornštajnové nečtu pravidelně. Za sebou mám jen Hanu, která byla skvělá, ale těším se na další. Když jsem se dozvěděla, že vydává letos knížku Čas vos, řekla jsem si, že ji zkusím. Slovo dalo slovo, a já jsem na nočním stolku měla tento příběh, který zaujal. Kromě toho jsem ji zařadila i do se znamu 14 knih na léto. Začneme obálkou. Jemný design s hortenzií je strašně moc fajn, a za ni i chválím.
Následuje 26 kapitol, v jejíž čele stojí buď hlavní postava Bára, anebo Ptáčník. Oba se střídají ve vyprávění a každý má jiný pohled na svět. Vnímáte jejich trable, o rodinných traumatech tu není pomálu. Ale hlavně se nemůžete dočkat, až konečně přijde do „mornštajnovské“ ACHH… Přijde, věřte mi. Jen si nejsem jistá, jestli to ACHH… uslyšíte, nemusí být pro každého dost silné.
O rodinných traumatech trochu jinak
O rodinných traumatech toho bylo napsané už spoustu. Nicméně opakování je matkou moudrosti, tady je to s bonusem, nad kterým se všichni musíme zamyslet, a proto si položíte i otázku – co dokáže fáma? Každý člověk pomlouvá, máme to zřejmě zakódované v DNA, přesto dokážeme si uvědomit, co můžeme tím způsobit? To je otázka, kterou si na závěr určitě položíte. Není na ni totiž jednoduchá odpověď.
Co se týče postav, tak Bára je taková zakřiknutá žena, která se příliš obětovala, i když pochopíte ten důvod. Její péče o jednu blízkou osobu jí stála dceru, manžela i vlastně celý život. Bude vám ji líto, ale na druhou stranu ucítíte i obdiv. Kdo by tohle v dnešní době udělal? Všichni to vzdali, jen ona bojovala dál.
Ptáčník je na tom podobně. Ze zanedbaného dítěte, o které nikdo neměl zájem se stává samotář, kterého zajímají jen ptáci. Ale i on postupně musí otevřít svoji 13. komnatu, která odhalí i to, co si nechtěl nikdy přiznat. Je kompromitován se svými vzpomínkami a Bára je jejich součástí.
Pak je tu bratr Ptáčníka, který může působit ze začátku jako sobecký tvor, který se nezastane ani vlastního bratra. Jenže můžeme se mu divit? Z chlapce se velmi rychle stává mužem, aniž by o to stál. Musel se postarat sám o sebe, a hlavně doufá v lepší zítřky, což jeho bratr Ptáčník úplně nemá. Neřekla bych o něm, že je nesympatický, jen chce žít trochu jinak a líp. Můžeme mu to zazlívat?
Co si o knížce myslím?
Paní Mornštajnová s tématem našlapovala velmi opatrně. Řekla bych, že stopy které na ní nechala nechutná kauza z minulé knížky se bohužel na tématu odráží. Nečetla jsem ji, a tak nemohu soudit. Čas vos mě ale zaujal. Budu dlouho přemýšlet nad Bárou i Ptáčníkem, nad vůní květin i nad činy, které můžeme napáchat. Ta knížka nám totiž ukazuje, jak jsme moc slepí ke svému okolí. Nevšímáme si. A když si všimneme, bývá pozdě. Lze se všem postavám divit, že kvůli své vlastní bezmoci udělají něco špatného?
Když se pes příliš dlouho bije, časem se z něj stane vzteklý pes, a přesně tohle se tady stalo. Knížku vám doporučuju a doufám, že nad ní během letních nocí budete stejně tak dlouho přemýšlet, jako já. O rodinných traumatech není nikdy dost.
Vydalo nakladatelství HOST.
A jaké recenze si přečtěte? Tak například – 5 důvodů, proč si přečíst knihu Úlice, anebo umíte si představit, jak vypadá Encyklopedie víl?