Autor – Tereza Sladká
Každý jsme se setkali během svého života s nějakým negativním komentářem, občas slova prostě bolí. Někdo, ať už díky svým komentářům nebo názorům, jich možná vyslechl víc. Ale víte, jak se jim bránit?
Autorka knihy Když slova bolí se zaměřila na hrubé chování, které bohužel v dnešní době zažíváme asi každý den. Prostě jsme jako společnost ztratili pojem, co to je slušnost. Nevíme, kde jsou hranice, a i když je třeba známe rádi použijeme slova, která toho druhého mohou zabolet. V této publikaci dostanete pár rad, jak se takovým komentářům bránit. Ale také se tu dozvíte, jak si vybudovat dostatečné sebevědomí, aby se vás taková nepříjemná slova co nejméně dotkla.
Jak přesně slova bolí?
Knížka je rozdělená do 8 kapitol. Každá část vás provede nejen nějakou zajímavou ukázkou ze života, či z praxe paní Sladké, ale na konci dostanete i úkol. Je čistě na vás, jestli ho vyplníte, ale za mě je vždycky fajn, když si člověk vezme tužku a papír a něco vyzkouší. Třeba ho to může i posunout.
Umíte si představit, co je skrývá pod pojmem verbální násilí? Asi vás nepřekvapí, že to je široký pojem. Nejčastěji se jedná o otevřené útoky, urážky, křik a dokonce násilí. Neměli bychom být ale moc velcí „cíťové,“ když nás rodiče nebo sourozenci, či blízcí přátelé upozorní na nějaký náš neduh, nešvár, a přitom se tomu zasmějí. Nemusíme se hned urážet. Z někoho si „mile“ vystřelit, ještě nemusí být špatné. Jenže záleží, co si představíte pod pojmem mile. Jste například bordeláři, a nikdo u vás si nechce kvůli tomu dát kafe? No, i tohle může být důvod, proč vás občas někdo štípne. Ale vás to má přivést k zamyšlení – nemám si před návštěvou raději uklidit?Takové „drobničky,“ a co dokážou způsobit, viďte?
Osobně se mi třeba nejvíce líbily dvě kapitoly – Proč někdo ubližuje slovem? a Kultura kritiky. U té první části jsem se dozvěděla, co dokáže frustrace, jak mistrně dokáže někdo manipulovat skrze slova, a jak si dát pozor na empatii.
Jsme mistři v kritice?
Kultura kritiky mě zaujala podkapitolou „Kritika v Česku.“ Všichni víme, jak jsou Češi kritičtí, ale otázkou je, nepřeháníme to?
„Podle průzkumu společnosti Ipsos pro Institut interní komunikace většina Čechů v zaměstnání dostane pochvalu za dobře odvedenou práci jen párkrát do roka.“
Tenhle citát asi nejvíc vypovídá o nějakém společenském rozpoložení. Hrajeme si na profesionály, ve finále jsme ale břídilové. Je to vlastně smutný závěr, ale k zamyšlení vede.
Já edici „Psychologie pro každého“ mám strašně moc ráda. I v této knížce se totiž dozvíte, jak se s čím vyrovnat a co už je za hranou. Navíc si na ni cením právě těch úkolů, které tu jsou. Největším plusem pak je, že na konci máte obsah knih, které si můžete přečíst a tím se i něco o sobě zase dozvědět.
Všeho s mírou, milí čtenáři!!!!
Vydalo nakladatelství GRADA.